Mezi sociální partnery střední školy je možné počítat zaměstnavatele, regionální zastoupení hospodářské komory, úřady práce, profesní sdružení a asociace, cechy, jiné střední školy, vyšší a vysoké školy, instituce veřejné správy (státní správy a samosprávy) a v neposlední řadě také rodiče žáků i bývalé žáky. 

 Požadavky sociálních partnerů mohou se souhlasem zřizovatele ovlivňovat vzdělávací nabídku školy, a tedy i zaměření školních vzdělávacích programů. Školy by při tvorbě ŠVP měly pracovat s analýzami regionálního trhu práce a brát v úvahu i zastoupení sociálních partnerů v kraji. 

Je důležité, aby se partnerství stalo nedílnou součástí strategie školy a také spolupracujících zaměstnavatelů, aby formy spolupráce byly variabilní a odpovídaly reálným možnostem obou stran a aby prioritou byla kvalita, pravidelnost a intenzita spolupráce. Ředitel střední školy by podle § 57, odst. 2 školského zákona měl např. se zaměstnavateli projednávat školní vzdělávací program nebo je zapojit do tvorby koncepčních záměrů školy. Podle odst. 3 pak ředitel může ze zaměstnavatelů za účelem spolupráce vytvářet poradní sbor. 

Na národní úrovni jsou zástupci zaměstnavatelů formou připomínkového řízení zapojeni také do tvorby strategických a koncepčních materiálů i do tvorby rámcových vzdělávacích programů.  

Na celostátní úrovni lze zmínit minimálně tři mechanismy zapojování sociálních partnerů do koncipování, realizace a vyhodnocování odborného vzdělávání.

A. Oborové skupiny  

Oborové skupiny sdružovaly téměř tři stovky externích odborníků, kteří s trvalou podporou MŠMT pracovali při Národním pedagogickém institutu (do roku 2020 NÚV) a svou činností zlepšovali podmínky pro aktivity odborných pracovníků MŠMT a NPI ČR při vývoji programů odborného vzdělávání a v souvisejících oblastech. 

Členové oborových skupin se zaměřovali zejména na kvalitu odborného vzdělávání ve vazbě na tvorbu vzdělávacích programů reflektujících požadavky trhu práce. Zapojovali se přitom i do procesů spojených s realizací praktického vyučování na odborných školách i v reálném pracovním prostředí, do rozvoje a využívání Národní soustavy kvalifikací (NSK) a do procesů daných schváleným konceptem závěrečné zkoušky. 

Svými aktivitami též podporovali zavádění evropských nástrojů EQF, ECVET a EQAVET v ČR (podrobnější informace najdete v části webu Podpora mobility).

B. Sektorové rady  

Sektorové rady jsou konceptem, jehož naplňování je spojeno hlavně s vývojem Národní soustavy kvalifikací (NSK) a Národní soustavou povolání (NSP). 

NSK je veřejně dostupný registr profesních kvalifikací a jejich kvalifikačních a hodnoticích standardů, jehož součástí je sada úrovní (rámec) pro tyto kvalifikace, která obsahuje osm úrovní srovnatelných s úrovněmi EQF. 

Naplňování NSK je nastaveno tak, aby standardy profesních kvalifikací vytvářeli odborníci v sektorových radách (SR), v nichž jsou zástupci zaměstnavatelů a další reprezentanti z jednotlivých hospodářských odvětví. Odborníci zapojení do činnosti SR si vyměňují informace o potřebách sektoru ve sféře rozvoje lidských zdrojů, aktivně podporují vzdělávání a rozvoj odborných dovedností v sektoru a analyzují profesní a kvalifikační potřeby. V návaznosti na Národní soustavu povolání a v souladu s požadavky trhu práce navrhují strukturu profesních kvalifikací a vytvářejí nebo upravují jejich standardy. Výkonnou složkou SR pro tvorbu a revize standardů profesních kvalifikací jsou pracovní skupiny odborníků v dané oblasti.

C. Krajská úroveň

Cílem projektu Podpora krajského akčního plánování (P-KAP) bylo přispět ke zvýšení kvality vzdělávání a úrovně strategického řízení této oblasti cestou metodické podpory nejvýznamnějších aktérů na úrovni kraje, včetně jednotlivých škol. Posláním projektu bylo sladit vzdělávací politiku na školské, krajské i národní úrovni. 

Významnou příležitost pro školy a jejich spolupracující partnery představuje tvorba školního akčního plánu, zejm. z hlediska zohlednění komplexnosti a hloubky partnerství v rámci spolupráce škol a zaměstnavatelů.