„Nevadí mi, když udělám chybu. Klíčem k úspěchu je udělat víc správných rozhodnutí než špatných,“ prohlásil jednou Jack Welch, americký výkonný ředitel General Electric. Jestliže si někdo na tak významné pozici může dovolit chybovat, proč se chyb stále bojíme i my? A to běžně v situacích, kdy nám nejde o miliardové obchody nebo osud několika desítek tisíc zaměstnanců.
Strach z chyby si neseme už z dětství…
Problém může být v tom, že máme zažité nepřijetí ze strany rodičů už z dětství v momentě, kdy jsme udělali chybu. Počmárané stěny, vylité mléko, nedojedený oběd? Jsou to maličkosti, které nás měly vychovávat, ale mohly u nás spustit jednoduchý vzorec. Chyba rovná se odmítnutí. V takovém případě je těžké znovu si „dovolit“ dělat chyby. A to nejen v dětském věku, ale také v dospělosti. Nastavení, která jsou v nás nejdéle, se také nejobtížněji zbavujeme, takže se může stát, že nás tento problém bude pronásledovat dlouho. Pokud zjistíte, že podobný vzorec máte, může být prvním krokem k jeho odstranění samotné uvědomění si jej. Často i tohle stačí k úplnému odbourání nefunkčního přesvědčení.
… nebo základní školy?
V případě, že si strach z chyby nepřinášíme z rodiny nebo nějakého nepříjemného zážitku z dětství, je velmi pravděpodobné, že se o to „postarala“ základní škola. Princip známkování je totiž postaven na chybách a jejich odhalování. Čím více jich student udělá, tím tomu bude odpovídat i hodnocení. Chyba zde není brána jako příležitost k růstu, ale jako měřítko (ne)úspěchu. Není proto divu, že než říct nebo udělat něco špatně a riskovat chybu (a s tím i spojený například posměch), tak ti nejchytřejší studenti často neudělají nic a není tak podpořen jejich další rozvoj. Cíleně se pak tito studenti ze strachu z chyby vyhýbají náročnějším výzvám, aby neselhali. Možná jste něco podobného zažili také. I zde platí, že prvním krokem k tomu, jak se s tímto nastavením vyrovnat, je si jej uvědomit. Pokusit se přijít na to, v jakém okamžiku jste si tento blok mohli během svých žákovských nebo studentských let vytvořit a postupně jej odbourávat.
Hlavní je uvědomit si, že chyba není špatná. Naopak je to velmi užitečný pomocník v našem dalším pracovním růstu.
Jak tedy s chybou pracovat?
V případě, že pracujete na svém projektu a uděláte chybu, můžete se řídit následujícími tipy:
- Nezaměřujte se jen na chybu samotnou, ale spíše na proces, který ke vzniku chyby vedl. Kde nastal problém (ve znalostech, nesoustředění, postupu)? Jakými opatřeními se dá příště chybě zabránit?
- Chybu přijměte a odměňte se! Právě se vám díky chybě podařilo odhalit slabinu ve vašem tvůrčím procesu, který můžete pro příště změnit nebo jej optimalizovat.
- Chyba je nám užitečná jen tehdy, pokud ji dokážeme zapracovat do svého dalšího (pracovního) života. Jakmile jednou chybu uděláte, je pravděpodobné, že příště ji nezopakujete. S každou chybou jste tak o zkušenost bohatší.
- Nezapomeňte – kam se upíná naše pozornost, tam to roste. Budeme – li neustále přistupovat k řešení problémů s tím, že určitě uděláme chybu, pak ji uděláme. Zaměřte tedy svou pozornost ne na chyby, ale na radost z tvorby projektu. Na nové zkušenosti a znalosti, které díky této práci můžete získat.
V případě, že jste na vedoucí pozici, naučte se o chybách hovořit se svými podřízenými. Tresty za případné chyby nejsou konstruktivní, ale naopak vyvolávají atmosféru strachu. A ten zpětně negativně ovlivňuje tvůrčí a kreativní prostředí. Dovolte svým zaměstnancům, aby své chyby mohli napravit a najít způsoby, jak se dané chybě propříště vyvarovat.
Jak vám koučování může pomoci ve vaší kariéře a proč mu dát šanci?
