Sdílení zkušeností má obrovský význam pro osobní i profesní rozvoj jednotlivce i pro další vývoj a směřování instituce. Umožňuje podívat se na stejný problém jiným úhlem pohledu, probrat problém se zahraničními kolegy anebo se pochlubit vlastní dobrou praxí a získat na ní relevantní zpětnou vazbu od tzv. kritického přítele. Sdílení může dodat odvahu k provedení změny, třeba v podobě dlouho plánovaného vybočení ze zaběhnutých kolejí.
Každá akce by pro zdárný průběh a následný dopad na aktéry i samotnou organizaci měla důsledně dodržovat tzv. cyklus kvality. Nezbytné je plánování těchto aktivit v předstihu, ať už s ohledem na finanční a lidské zdroje, nebo v důsledku i na organizaci výuky, práce, výzkumu atd. Sdílení výstupů i osvojených postupů či metod by mělo být po návratu běžnou praxí, stejně tak jako zamyšlení se nad tím, jakým způsobem je možné procesy uvnitř organizace zkvalitnit či vylepšit, vždy však s ohledem na národní kontext. Každý může svou v zahraničí získanou zkušeností přispět a podpořit tak zavádění inovací či změn v instituci, ve které působí.
